Ceny rostou, platy ne, práce ubývá. To přece nedává smysl…
Jenže dává — bohužel. A právě proto je dobré pochopit, co se kolem nás možná právě teď odehrává.
Nejspíš jste si toho také všimli: jídlo, energie i bydlení jsou dražší než dřív. Zároveň ale slyšíte, že ekonomika zpomaluje, firmy šetří a občas se dokonce propouští. Jak to jde dohromady? Vždyť přece když ceny rostou, mělo by se ekonomice dařit, ne?
Ne nutně. Existuje totiž stav, kterému ekonomové říkají stagflace – slovo složené ze stagnace a inflace. A jak název napovídá, jde o nepříjemnou kombinaci:
- ekonomika se zastavuje nebo klesá,
- zároveň ale ceny dál rostou – a s nimi i náklady na běžný život,
- a k tomu přibývá nezaměstnanost a nejistota.
Zní to jako noční můra? Do jisté míry ano. Ale zároveň je to i výzva k tomu, abychom se o světě kolem sebe dozvěděli víc – a lépe rozuměli tomu, co se děje s našimi penězi, prací i budoucností.
V tomto článku si krok za krokem vysvětlíme, co je stagflace, proč vzniká, kdy se objevila v minulosti a zda se k ní dnes znovu blížíme. A hlavně – co s tím může dělat stát, firmy i my sami.
Protože když víme, co se děje a proč, máme větší šanci se s tím dobře vypořádat.
Tip: Znáte Maslowovu pyramidu lidských hodnot a jak uspokojování základních lidských potřeb souvisí s investováním a ekonomikou?
Co když ceny rostou, ale zároveň se ekonomice nedaří?
Inflace bývá často vnímána jako důkaz, že se něco děje — že se ekonomika hýbe, že roste spotřeba, že peníze „obíhají“. Ale co když je za tím něco mnohem temnějšího? Co když ceny rostou a zároveň mizí pracovní místa, podniky krachují a životní úroveň klesá?
V takové chvíli se dostáváme k jevu, který je pro mnoho lidí stále záhadou — stagflace. Slovo, které zní trochu technokraticky, ale ve skutečnosti se může stát velmi osobní záležitostí.
Inflace není vždy známkou síly
V běžném vnímání platí jednoduchá rovnice:
Inflace = ekonomický růst = všechno je (víceméně) v pořádku.
Jenže tahle rovnice neplatí vždy. Jsou situace, kdy inflace zrychluje, ale ekonomika zpomaluje nebo dokonce padá. Pracovní místa mizí. Mzdy stagnují. Lidé šetří, ne proto že by chtěli, ale protože musí.
A to je přesně ten moment, kdy do hry vstupuje stagflace — kombinace, která mate i zkušené ekonomy.
Co je na stagflaci tak znepokojivého?
Na rozdíl od běžné inflace nebo ekonomické recese má stagflace dvojitý účinek:
- Ceny rostou, ale
- Hospodářství stagnuje nebo klesá, a přitom
- Roste nezaměstnanost a ztrácí se důvěra v budoucnost.
Je to trochu jako když vám stoupá teplota, ale zároveň ztrácíte sílu se z postele zvednout. Léčit jen jednu věc nepomůže — musíte se vypořádat se vším najednou. A to není snadné.
Foto: Stagflace, Giorgio Tomassetti na Unsplash
Možná si toho už všímáte i vy
Nákup potravin, který ještě před dvěma lety stál 800 korun, dnes vyjde klidně na 1100. Elektřina? Dražší. Nájem? Vyšší. A do toho média hlásí zpomalení ekonomiky, propouštění, méně nových zakázek.
Možná vás už napadlo:
„Jak je možné, že se všechno zdražuje, ale já mám pocit, že máme hůř než dřív?“
Odpověď může znít: protože jsme možná na prahu stagflace.
Proč bychom tomu měli věnovat pozornost právě teď?
Stagflace není každodenní fenomén. Objevuje se spíš zřídka — a právě proto, když už se objeví, bývá o to těžší ji řešit.
Co je ale důležité:
- Nedotýká se jen ekonomů nebo politiků.
- Může ovlivnit běžné domácnosti, firmy, mladé lidi, důchodce…
- Týká se cen, práce, úspor, bydlení i plánů do budoucna.
Cílem tohoto článku není děsit. Naopak. Chceme pochopit, co stagflace je, proč vzniká, a hlavně — co s tím můžeme dělat my sami.
Co je to stagflace?
A proč je tak těžké ji zkrotit
Kombinace, která nedává smysl — ale přesto se děje
Představte si, že ceny všeho kolem vás rostou. Jídlo, energie, nájem. Ale zároveň se ekonomice nedaří, firmy krachují, nezaměstnanost roste a platy stagnují. Možná byste čekali, že když ekonomika zpomaluje, ceny půjdou dolů. Ale ono ne.
Tahle zvláštní – a dost nepříjemná – situace má jméno: stagflace.
Jde o současné spojení dvou negativních jevů:
- stagnace nebo úpadek ekonomiky (tedy nízký nebo záporný růst),
- a zároveň vysoká inflace (tedy růst cen zboží a služeb).
Proč je to takový problém?
Ekonomická stagnace a inflace jsou samy o sobě složité výzvy. Ale když přijdou společně, přestávají fungovat běžné nástroje.
Například když je vysoká inflace, centrální banky obvykle zvyšují úrokové sazby, aby inflaci zpomalily. Jenže při ekonomickém poklesu potřebujete spíš podporovat růst, tedy snižovat sazby, podporovat spotřebu a investice.
Ve stagflaci tohle nejde. Cokoliv uděláte, zhorší to jednu část problému, zatímco druhá zůstane.
Co znamená „stagnace ekonomiky”?
- Ekonomika neroste nebo dokonce klesá.
- Hrubý domácí produkt (HDP) se zvyšuje jen minimálně, nebo se snižuje.
- Firmy investují méně, spotřebitelé utrácejí méně.
- Objevuje se nezaměstnanost a nejistota.
Stagnace může trvat několik měsíců, ale i let. A pokud je spojena s inflací, bývá to pro státy velmi těžké období.
A co přesně je inflace?
- Inflace znamená, že se snižuje kupní síla peněz – za stejný plat si koupíte méně.
- Nejčastěji se měří meziročním růstem cen – např. „inflace je 10 %“ = ceny jsou v průměru o 10 % vyšší než před rokem.
- Inflace může být přirozená a mírná (např. 2 %), ale pokud překročí určitou hranici, začíná být problémem – hlavně když se mzdy nepřizpůsobují.
Tři znaky stagflace
- Vysoká inflace – ceny rostou rychleji než příjmy.
- Nízký nebo záporný růst HDP – ekonomika stagnuje nebo klesá.
- Vysoká nezaměstnanost – lidé přicházejí o práci a obtížně ji hledají.
Společně vytvářejí atmosféru, která podkopává důvěru v ekonomiku, stát i budoucnost.
Nejde jen o čísla – jde o dopad na život
Stagflace se neodehrává jen v ekonomických grafech. Je to situace, která se promítá do každodenního života:
- Rodiny musí šetřit, i když utrácí víc než dřív.
- Podniky propouští nebo krachují.
- Investice ztrácejí hodnotu a úspory mizí v inflaci.
A právě proto se dnes o stagflaci mluví čím dál častěji – nejen v učebnicích, ale i v novinách a u jídelního stolu.
Foto: Jak stagflace vypadá v praxi, Giorgio Tomassetti na Unsplash
Jak stagflace vypadá v praxi
A proč ji ekonomové považují za noční můru
Není to jen ekonomická rovnice — je to realita všedních dnů
Teoretické vysvětlení stagflace je jedna věc. Ale jak poznáte, že se děje právě teď kolem vás?
Zatímco „běžná“ inflace bývá často doprovázena ekonomickou aktivitou (firmy investují, lidé utrácejí, platy rostou), stagflace má jiné kulisy: útlum, nejistotu a ztrátu jistot.
Není to jen o statistikách. Je to o tom, že jdete do obchodu a ceny jsou opět jiné. Jdete do práce a doufáte, že vás šéf nepřivítá s výpovědí v ruce. A pak se vracíte domů a už po pár dnech od výplaty zjišťujete, že peněženka zeje prázdnotou.
Tři pilíře stagflace – podrobně a v praxi
1. Vysoká inflace bez zlepšení života
- Rostou ceny zboží a služeb – ale zároveň nerostou mzdy, výkonnost ani životní úroveň.
- Dražší jsou hlavně nezbytnosti: potraviny, energie, nájmy, pohonné hmoty.
- Lidé omezují zbytné výdaje (kultura, dovolená, volný čas), což dál zpomaluje ekonomiku.
Praktický příklad:
Rodina se dvěma dětmi má o 20 % vyšší výdaje na základní potřeby než před rokem. Výplata zůstala stejná. Šetří se na oblečení, ruší se školní kroužky a omezují se dárky i rodinné aktivity.
2. Zpomalení nebo propad ekonomiky
- Firmy omezují expanzi, pozastavují investice, zpomalují výrobu.
- Klesá průmyslová produkce, služby hlásí pokles poptávky.
- Lidé mají méně peněz → utrácí méně → podniky mají méně zakázek → propouští.
Praktický příklad:
Malá stavební firma nemá nové zakázky, protože lidé odkládají rekonstrukce (šetří, aby zvládli zaplatit všechny účty). Začíná propouštět brigádníky a přestává si objednávat materiál. Dodavatel materiálu proto také omezuje výrobu.
3. Růst nezaměstnanosti a pracovních nejistot
- Objevuje se tzv. skrytá nezaměstnanost – lidé si přivydělávají brigádami, místo plnohodnotné práce (kterou je pro ně těžké sehnat).
- Mnoho pracovních míst mizí „tiše“ – ne formou hromadného propouštění, ale tím, že se neobnovují smlouvy, nezaměstnaní se dlouhodobě nevracejí do práce.
- Mzdy stagnují nebo reálně klesají, přestože náklady rostou.
Praktický příklad:
Mladý člověk po škole nastoupí na zkrácený úvazek místo slibovaného plného. Dál hledá práci, ale pozice, které dřív byly dostupné, se už vůbec nevypisují. Přivydělává si kurýrováním. Přitom náklady na bydlení mu meziročně stouply o 18 %.
Praktické příklady berte jako ilustrativní – skutečnost se může lišit podle domácnosti a regionu.
Jaké sektory trpí nejvíc?
Stagflace dopadá jinak na různé části ekonomiky. Kde je nejcitelnější?
- Obchod a služby: lidé méně nakupují, obchody zlevňují zboží až na poslední chvíli nebo vůbec (raději vyhodí prošlé), a zároveň čelí vyšším nákladům (energie, doprava).
- Stavebnictví: prudké zdražení materiálů a hypoték odrazuje zákazníky.
- Průmysl a export: slabá poptávka z ciziny kvůli globálnímu zpomalení.
- Veřejný sektor: rozpočtové tlaky, zmrazení platů, podfinancované školství a zdravotnictví.
Psychologie stagflace: nejistota a nedůvěra
Následující odstavec je ilustrativní příklad autora článku.
Stagflace má silný psychologický dopad – na firmy, domácnosti i investory:
- Ztrácí se důvěra v budoucnost.
- Lidé odkládají větší rozhodnutí – nechtějí kupovat auto, měnit práci ani zakládat rodinu.
- Firmy zpomalují inovace, vývoj, marketing – přežívání má přednost před růstem.
- Investoři jsou opatrní, což dál omezuje ekonomickou aktivitu.
V dobách stagflace často klesá i pocit životní spokojenosti – lidé mají pocit, že nemohou plánovat, růst ani se stabilně rozhodovat. U vozů můžete ušetřit nejen pořízením staršího modelu, ale také nižší frekvencí péčí o auta. Také místo koupě kvalitního nábytku na míru se lidé v takových situacích spokojí s levnějšími řešeními – nábytek z druhé ruky apod. a následně výroba klesá.
Stagflace se neprojevuje najednou – ale plíživě
To, co je na stagflaci zrádné, je její postupnost. Nejde o náhlý šok, jako je třeba krize bank nebo krach trhu. Je to spíš jako pomalé zatahování mračen:
- Nejdřív si všimnete, že v obchodě zaplatíte o něco víc.
- Pak že výplata nevychází tak jako dřív.
- Následně se v práci začíná mluvit o úsporných opatřeních.
- A pak zjistíte, že vlastně ani nevíte, co bude za půl roku.
Tohle všechno nejsou „velká ekonomická slova“ — ale každodenní příznaky stagflace.
Jak (ne)funguje centrální banka ve stagflaci
Centrální banky se dostávají do pasti. Musí si vybrat ze dvou špatných možností:
- Zvýšit úroky?
→ Pomůže to s inflací, ale ještě víc to „zadusí“ už tak slabou ekonomiku.
→ Lidé přestanou utrácet, firmy méně vydělají, propouští se. - Snížit úroky?
→ Podpoří to ekonomiku, ale inflace se může ještě zhoršit.
→ Peníze ztratí hodnotu rychleji, všechno dál zdražuje.
Co dělaly banky v minulosti?
Nejznámější příklad stagflace se odehrál v 70. letech v USA. Ceny ropy tehdy prudce vzrostly, všechno zdražilo a ekonomika začala zpomalovat.
Americká centrální banka (Fed) nakonec výrazně zvýšila úrokové sazby, a i když to vedlo ke krátké, ale tvrdé recesi, inflace nakonec skutečně klesla.
Jinde ve světě (např. v Británii) byly centrální banky opatrnější, a právě proto se tam stagflace držela déle.
A co dnes?
Dnešní banky mají trochu víc nástrojů než jen „šroubování“ s úroky. Můžou například:
- nakupovat dluhopisy (tím „pumpují“ peníze do ekonomiky),
- dávat výhodné půjčky bankám, aby lidé i firmy měly přístup k penězům,
- měnově zasahovat, když třeba prudce oslabuje koruna nebo euro.
Ale pořád platí jedno: pokud za stagflací stojí například drahé energie, válka nebo špatně nastavený pracovní trh, centrální banka to sama nevyřeší. Tam už musí pomoct i stát (např. změnou daní, podporou investic nebo reformami).
Důvěra rozhoduje
Na závěr důležitá věc, o které se často nemluví: důvěra lidí.
Když věříme, že inflace časem klesne a ekonomika se vzpamatuje, chováme se klidněji – neutrácíme zběsile, neskrýváme peníze „pod polštář“.
Ale když ztratíme důvěru, že situaci někdo zvládne, začne se to zhoršovat samo. A přesně tomu se centrální banky snaží za každou cenu předejít.
Jak stagflace vzniká?
Může za to válka? Levné peníze? Nebo jsme si to způsobili sami?
Stagflace není jen tak nějaká běžná ekonomická bolístka. Je to spíš takový ekonomický bouřkový koktejl – a jak už asi tušíte, není to koktejl, který byste si chtěli dát na pláži pod slunečníkem.
Aby vůbec mohla vzniknout, musí se sejít několik nepříjemných faktorů najednou. Pojďme si je projít.
Když všechno zdraží – a ne z dobrého důvodu
Někdy za všechno může jedna jediná věc: nabídkový šok. To znamená, že dojde k prudkému zdražení věcí, bez kterých se ekonomika neobejde – třeba ropy, energií nebo základních surovin.
Představte si, že z ničeho nic vyskočí cena benzínu, plynu nebo elektřiny. Výrobní náklady firem letí vzhůru, zboží a služby zdražují, ale zároveň se zpomaluje ekonomika, protože lidé i firmy začnou šetřit. A voilà – první krok ke stagflaci je tu.
Historicky se to stalo třeba během ropných krizí v 70. letech, kdy státy OPEC snížily produkci ropy a svět ochromila energetická drahota. Výsledkem byla právě stagflace – inflace vyletěla, hospodářský růst se zastavil.
Když je peněz více než rozumu
Dalším častým viníkem jsou chybné zásahy vlád a centrálních bank. Když se to s „levnými penězi“ (např. nízkými úroky, tištěním peněz nebo štědrými dotacemi) přežene, může to spustit inflaci.
A pokud zároveň vláda příliš reguluje trh, podnikání začne drhnout, investice váznou a ekonomika zpomaluje. Zvlášť pokud reakce na zhoršení situace přichází pozdě nebo vůbec.
Například: vláda podporuje utrácení, i když je ekonomika přehřátá – místo aby brzdila inflaci, ještě ji přiživí. Nebo naopak – škrtne výdaje v době, kdy je růst slabý. Výsledek? Dvojitý průšvih.
Když svět ztratí stabilitu
Někdy se problémy zrodí mimo naši ekonomiku. Války, pandemie, obchodní války nebo přerušené dodavatelské řetězce můžou způsobit chaos, který pocítíme i doma.
Stačí se podívat na nedávné roky: covid uzavřel továrny, válka na Ukrajině zdražila energie a potraviny, logistika se rozpadla jak domeček z karet. Výsledkem bylo to, čemu ekonomové říkají „nabídkový šok“ – a my ostatní tomu říkáme „proč je všechno tak drahé?!“
Když systém zrezne zevnitř
A někdy si za to opravdu tak trochu můžeme sami. Třeba když máme:
- nepružný trh práce (kde je těžké najít zaměstnance nebo změnit práci),
- závislost na jednom odvětví (např. automobilky nebo turismus),
- nebo přebyrokratizovaný systém, kde všechno trvá déle než novela stavebního zákona.
Tyto strukturální problémy zpomalují růst dlouhodobě – a když se k nim přidá inflace, výsledkem je opět… ano, stagflace.
Stagflace dnes a zítra
V posledních měsících vidíme v řadě vyspělých zemí kombinaci vysokých cen a zpomalujícího růstu:
- USA: Ekonomika sice technicky neroste špatně, ale inflace se drží výš, než by si Fed přál. Úrokové sazby zůstávají vysoké a snižují spotřebu i investice.
- Německo: Největší evropská ekonomika se potýká s poklesem průmyslu a slabou poptávkou. Nálada firem je nejnižší za poslední roky.
- Velká Británie: Trvale vysoká inflace (zejména v sektoru služeb) a zároveň nízký růst způsobují, že se stále častěji mluví právě o stagflaci.
Všude je cítit stejný trend: drahota přetrvává, ale výkon ekonomiky slábne.
Jak je na tom Evropská unie?
Z pohledu celé EU to nevypadá dramaticky – čísla jsou smíšená, ale žádný velký kolaps se nekoná.
- Inflace: Klesla z dvouciferných hodnot v roce 2022, ale v některých oblastech (např. bydlení) zůstával růst nákladů stále citelný. V červnu 2025 byla v eurozóně kolem 2 %.
- HDP (hrubý domácí produkt): Růst byl spíše slabý – často jen kolem 0,5 % až 1 % ročně. Některé státy v posledních letech recesí prošly (např. Německo), a oživení je zatím slabé.
- Nezaměstnanost: Překvapivě nízká, kolem 6 % v celé EU. To je dobrá zpráva, protože právě prudké propouštění by stagflaci výrazně zhoršilo.
Evropa se tedy neřítí do propasti, ale zároveň nezažívá ani žádné výrazné oživení.
A co Česko?
Česká ekonomika je na tom podobně jako většina Evropy, ale se zpožděním – a s vlastními specifiky:
- Inflace: Od roku 2023 výrazně zpomalila. Zatímco v roce 2023 byla průměrná inflace 10,7 %, na konci roku 2025 se pohybovala kolem 2,1 % a průměr za rok 2025 byl 2,5 %. To je blízko cíli ČNB.
- HDP: Česká ekonomika už nestagnuje — v roce 2025 znovu rostla. Ve 3. čtvrtletí 2025 byl meziroční růst zhruba 2,7–2,8 % a celkově za rok 2025 se uvádí přibližně 2,5 %. Očekávání firem i domácností ale zůstávají spíš opatrná.
- Nezaměstnanost: Zůstává nízká (kolem 4 %). Firmy spíše nenabírají, než aby hromadně propouštěly.
- Spotřeba domácností: Lidé se po dlouhém období zdražování naučili šetřit. To brzdí poptávku a tím i růst.
Na první pohled to nevypadá jako krize – ale zlepšení je velmi pomalé. A právě to je typický znak stagflace.
Balancujeme na hraně stagflace
Zatím ještě nejsme ve stagflaci „oficiálně“, protože inflace klesla a nezaměstnanost zůstává nízká. Ale některé její znaky se přesto objevují – především nevýrazný růst a pomalé oživení poptávky
Jinými slovy: nejsme v jámě, ale pořád stojíme na jejím okraji.
Jak reagují centrální banky a vlády?
Ekonomická situace je složitá – a právě proto se centrální banky a vlády často nemohou rozhodnout, jak dál:
- Evropská centrální banka (ECB) zahájila snižování sazeb v červnu 2024, protože inflace klesá. Ale nechce je snížit moc rychle, aby se inflace znovu nerozjela.
- Česká národní banka (ČNB) také snižuje sazby, ale pomalu a opatrně. Nechce zadusit růst, ale zároveň se bojí návratu drahoty.
- Vlády (včetně té české) zatím nepřicházejí s výraznými prorůstovými opatřeními. Spíše šetří, zvyšují daně a hledají rovnováhu v rozpočtech.
Z toho vyplývá, že větší oživení bude muset přijít spíš samo od sebe – nebo zvenčí (např. růstem v Německu či USA).
Jaká jsou rizika do dalších let?
Ekonomika se sice pomalu stabilizuje, ale rizik je stále dost:
- Geopolitika (válka na Ukrajině, rostoucí napětí ve světě, včetně napětí v USA) může znovu zvednout ceny energií nebo narušit dodávky.
- Drahé peníze: I když sazby klesají, úvěry zůstávají drahé, a to brzdí investice firem i nákupy domácností.
- Slabá spotřeba: Pokud lidé dál budou šetřit a bát se utrácet, růst se nerozjede.
- Změna klimatu a přechod na zelenou ekonomiku mohou zvýšit náklady (např. na energie nebo potraviny).
Závěr? Zatím není důvod k panice, ale ani k jásotu. Ekonomika stojí na tenké hraně a každé rozhodnutí – jak bankéřů, tak politiků – může sehrát zásadní roli.
Jak se přizpůsobit v době možné se stagflace?
Stagflace je pro ekonomiku obzvlášť náročná situace. Tato kombinace je velmi těžko řešitelná, protože klasické ekonomické nástroje často pomáhají jen jedné části problému, ale tu druhou zhorší.
Všichni – stát, firmy i jednotlivci – se ve stagflaci ocitají v prostředí, které nelze „rychle spravit“ jedním opatřením. Ale pokud se naučíme lépe plánovat, snižovat rizika a zvyšovat naši odolnost, máme šanci tohle složité období zvládnout bez zbytečných ztrát.
Fiskální a monetární politika: proč je to tak složité balancování?
Státy se obvykle snaží ekonomiku podpořit dvěma hlavními nástroji – fiskální politikou (tedy rozpočtem státu, daněmi a výdaji) a monetární politikou, což má na starosti centrální banka prostřednictvím úrokových sazeb a množství peněz v oběhu.
Je to tedy velmi jemné balancování. Stát i centrální banka musí přemýšlet strategicky a hlídat, kam tečou peníze, jaké sektory podporovat, a nesmí jednat příliš rychle ani příliš pomalu.
Reformy a růst produktivity: dlouhodobé řešení
Jedním z mála trvalých řešení stagflace je zvýšení produktivity ekonomiky. To znamená, že se firmy i veřejný sektor naučí vyrábět více hodnoty s menšími náklady nebo menším množstvím práce.
To ale není otázka týdnů ani měsíců. Vyžaduje to dlouhodobé reformy, jako například:
- zjednodušení podnikání a byrokracie,
- zlepšení vzdělávání a rekvalifikací pracovní síly,
- investice do výzkumu, inovací a digitalizace,
- rozvoj infrastruktury, která usnadňuje obchod i život obyvatel.
Pokud stát tyto reformy neudělá, bude jen neustále hasit požáry (například růstem mezd ve veřejném sektoru nebo zvyšováním důchodů) bez toho, aby opravdu zlepšil základní kondici ekonomiky.
Foto: Jak se přizpůsobit v době stagflace, Giorgio Tomassetti na Unsplash
A co my ostatní? Praktické tipy pro jednotlivce
I když jednotlivci nemohou ovlivnit fiskální politiku nebo úroky, stále existují způsoby, jak se v období stagflace ochránit a lépe připravit.
1. Chraňte hodnotu úspor
Peněženka domácnosti nejvíc trpí tím, že peníze ztrácejí hodnotu. Co si dnes koupíte za 1000 Kč, bude za rok stát třeba 1100 Kč. Pokud ty peníze leží jen na běžném účtu, reálně přicházíte o kupní sílu.
Co s tím: Pro krátkodobé výdaje zvažte spořicí účty s vyšším úrokem, termínované vklady nebo konzervativní řešení, která mohou aspoň částečně zmírnit dopad inflace.
2. Přemýšlejte o investicích
V době nejistoty je důležité nepodléhat panice ani módním trendům.
Kam investovat: Smysl mohou mít nemovitosti, akcie silných firem, případně investice do vlastních dovedností – třeba si zaplatit kurz, který vám pomůže získat lepší práci.
Naopak je třeba být opatrný u kryptoměn nebo spekulativních investic, které sice slibují velké zisky, ale při nejistotě mohou i rychle padnout.
3. Mějte rezervu a udržujte si nízké výdaje
V nejistých časech je víc než kdy jindy potřeba finanční rezerva – ideálně na 3 až 6 měsíců výdajů.
Jak si vytvořit rezervy? Zamyslete se, kde můžete ušetřit bez velkého omezení kvality života. Snažte se vyhýbat zbytečnému zadlužování, hlavně u věcí, které rychle ztrácejí hodnotu (například elektronika, nová vozidla apod.).
A co firmy?
Firmy mají v době stagflace těžký úkol: náklady rostou, zákazníci šetří a ekonomika stagnuje. Co mohou udělat?
- Flexibilita: Firmy, které umí rychle přizpůsobit nabídku, změnit cenovou politiku nebo najít nové trhy, mají větší šanci přežít.
- Efektivita: Je důležité hledat úspory v provozu, optimalizovat logistiku, zefektivnit výrobu nebo digitalizovat rutinní činnosti.
- Dlouhodobé plánování: I když je těžké dělat plány, když je mlha, firmy by se neměly úplně vzdát investic nebo rozvoje – spíš být opatrnější a připravovat si více scénářů.
Jak stagflace ovlivňuje investory a proč zlato láká?
Během období stagflace bývá zlato radičním investičním prostředkem, protože je vnímáno jako stabilní uchovatel hodnoty v době, kdy měny ztrácejí sílu.
Investoři často přesměrovávají část majetku do drahých kovů nebo jiných komodit, které nemají přímou vazbu na inflaci měn. V době geopolitických napětí nebo ekonomické nejistoty tak stoupá poptávka po zlatu, protože nabízí ochranu před devalvací měny a riziky stagflace.
10 nejčastějších otázek a odpovědí ohledně stagflace
- Může stagflace nastat i bez ropného šoku nebo války?
Ano. Ačkoliv historicky byla stagflace spojována s šoky v nabídce (např. ropné embargo), může vzniknout i kvůli dlouhodobým strukturálním problémům – jako je demografické stárnutí, pokles produktivity, rigidní pracovní trh nebo chybná měnová politika. - Proč je boj se stagflací obtížnější než s běžnou inflací nebo recesí zvlášť?
Protože nástroje, které léčí inflaci (např. zvyšování úrokových sazeb), mohou zhoršit nezaměstnanost a snížit růst. A naopak – stimulační politika na podporu růstu může zvýšit inflaci. Léčba jednoho problému tak často zhoršuje ten druhý. - Je stagflace problém jen pro vyspělé ekonomiky?
Ne. I rozvojové země mohou zažívat stagflaci, často kvůli závislosti na dovozu (např. potraviny, paliva), špatnému řízení měnové politiky nebo politické nestabilitě. - Hrozí stagflace i při nízké nezaměstnanosti?
Krátkodobě může, zejména pokud trh práce vypadá silně jen „na papíře“. Například když mnoho lidí pracuje na částečný úvazek proti své vůli, nebo mzdy nerostou tempem odpovídajícím inflaci. - Jak se ve stagflaci mění chování spotřebitelů?
Lidé více spoří, omezují výdaje, hledají levnější alternativy nebo zlevněné zboží. Větší nejistota vede k opatrnosti, což dál zpomaluje ekonomiku. - Jak stagflace ovlivňuje dluhy domácností?
Vyšší inflace znehodnocuje úspory, ale také reálnou hodnotu dluhů. Pokud ale zároveň rostou úroky (např. hypoték), splácení se výrazně prodraží, a to hlavně u nových nebo pohyblivých úvěrů. - Mohou ze stagflace některé skupiny lidí nebo firem těžit?
Ano. Například firmy, které prodávají základní zboží (potraviny, energie), nebo investoři ve zlatě a komoditách. Také ti, kdo mají fixní hypotéku a jejich příjmy rostou s inflací, mohou profitovat na úkor věřitelů. - Je možné „naprogramovat“ ekonomiku tak, aby se stagflaci vyhnula?
Ne úplně – ekonomika je složitý a živý organismus. Ale zdravá fiskální politika, nezávislá měnová politika, investice do produktivity a diversifikace energetických zdrojů mohou riziko stagflace výrazně snížit. - Co signalizuje, že stagflace ustupuje?
Hlavní je zpomalení inflace bez dalšího zhoršení nezaměstnanosti. Růst reálných mezd, zlepšení spotřebitelské důvěry nebo oživení investic jsou další pozitivní znaky. - Existuje něco jako „mírná stagflace“?
Ano, termín „stagflace“ se někdy používá i pro období, kdy ekonomika spíše stagnuje než klesá – ale stále dochází k inflaci. Může jít o období „plíživého ochlazování“, které trvá roky a nenápadně zvyšuje frustraci veřejnosti.
Časté mýty ohledně stagflace
Není inflace vždy známkou silné ekonomiky?
Ne. Mírná inflace může znamenat rostoucí poptávku a růst. Ale když inflace roste, zatímco ekonomika stagnuje nebo klesá (jako při stagflaci), je to varovný signál. Inflace sama o sobě není dobrá ani špatná – záleží na kontextu.
Nemůže stát prostě „natisknout víc peněz“ a tím nastartovat růst?
Tisk peněz bez opory v reálné ekonomice vede k ještě vyšší inflaci. Ve stagflaci, kde už je inflace vysoká, by to situaci zhoršilo. Je to jako hasit požár benzínem.
Kdy se stagflace „láme“ zpět do růstu?
Obvykle když se podaří zkrotit inflaci a zároveň obnovit důvěru firem a domácností. To může trvat měsíce i roky. Často pomáhá technologický pokrok, reformy nebo změna vnějších podmínek (např. pokles cen energií).
Není stagflace jen vzácnou historickou výjimkou?
Ne. I když byla poprvé pojmenována v 70. letech, dnes se ekonomové shodují, že podobné jevy mohou nastat znovu – zejména pokud se kombinují vnější šoky s vnitřními slabinami ekonomiky.
Může stagflace vzniknout i v době vysokých investic a moderních technologií?
Ano. Ani silný technologický sektor nezaručí ochranu před stagflací. Pokud se růst soustředí jen do malé části ekonomiky, zatímco zbytek stagnuje, celkové oživení nenastane.
Znamená stagflace pád akciových trhů?
Ne nutně, ale riziko je vysoké. Investoři jsou při stagflaci opatrní, protože firmy mají vyšší náklady a nižší zisky. Některé sektory ale mohou růst (např. energie, suroviny).
Je stagflace přirozenou fází hospodářského cyklu?
Spíše ne. Stagflace není běžná „fáze“ jako recese nebo expanze. Vzniká, když se zkombinují specifické problémy. Mnozí ji považují za „poruchu“ hospodářského cyklu, ne jeho přirozenou součást.
Stačí zvýšit minimální mzdu a lidem se uleví?
Zvýšení mezd může krátkodobě pomoci, ale pokud není podloženo růstem produktivity, firmy mohou zdražit zboží a inflace dál poroste. Řešením je komplexní přístup: růst produktivity, inovace a vzdělávání.
Další důležité pojmy ohledně stagflace
Nakonec si vysvětlíme ještě několik pojmů, které se se stagflací pojí, a mohly by vás zajímat.
Phillipsova křivka a Milton Friedman
V 60. letech ekonomové používali tzv. Phillipsovu křivku, která tvrdila, že když roste inflace, nezaměstnanost klesá — a naopak.
Pak ale stagflace 70. let ukázala, že to neplatí. Milton Friedman a Edmund Phelps do tohoto modelu přidali koncept inflačních očekávání: když firmy i zaměstnanci očekávají rostoucí ceny, vyjednávají vyšší mzdy i ceny, tedy spirálu inflace.
Výsledkem je posun Phillipsovy křivky a nový pohled na stagflaci: vztah mezi inflací a nezaměstnaností není stabilní ani trvalý.
Slumpflace: Příbuzná hrozba stagflace
Méně známý termín, slumpflace, označuje situaci, kdy inflace a ekonomický propad nejsou krizi za stagflaci, ale spíše hlubší recesí s inflačními prvky.
Zatímco stagflace znamená, že ceny rostou (inflace), ale zároveň ekonomika neroste nebo dokonce klesá (stagnace), slumpflace popisuje situaci, kdy ekonomika opravdu prudce padá (tedy hluboký pokles – slump) a zároveň rostou ceny.
Jinými slovy: lidem a firmám se daří špatně, výroba klesá, zisky i platy stagnují nebo se zmenšují – ale přesto zboží a služby dál zdražují. Je to kombinace hluboké krize a inflace, což je velmi nepříjemné a obtížně řešitelné.
Příklad z praxe: Pokud by například během pandemie klesla výroba a služby kvůli lockdownu, lidé by méně utráceli, podniky by krachovaly – ale ceny potravin, energií a dalších věcí by dál rostly (kvůli narušeným dodávkám), mohli bychom mluvit právě o slumpflaci.
Deflace: Opak inflace, ale ne vždy dobrá zpráva
Deflace je situace, kdy ceny zboží a služeb v ekonomice klesají – tedy pravý opak inflace. Může to znít lákavě, protože kdo by nechtěl platit méně za potraviny, oblečení nebo energie? Jenže z ekonomického hlediska to bývá varovný signál, ne důvod k radosti.
Když se ceny snižují delší dobu, firmy začnou méně vydělávat, protože za své zboží či služby dostávají méně peněz. Omezují výrobu, snižují platy, propouštějí. Lidé se kvůli nejistotě bojí utrácet – čekají, že vše bude ještě levnější. Tím se ale poptávka dál snižuje a ekonomika se zpomaluje nebo propadá do recese.
Deflace je zvlášť nebezpečná, když se spojí s nízkými úroky – centrální banka už nemá kam snižovat sazby, aby ekonomiku podpořila. V extrémních případech se země může dostat do tzv. deflační spirály, ze které je velmi těžké se dostat. Typickým příkladem je Japonsko v 90. letech.
Takže ačkoliv klesající ceny mohou krátkodobě potěšit peněženku spotřebitele, z dlouhodobého pohledu je zdravější mírná inflace než tvrdá deflace.
Závěr
Stagflace možná není nejčastější ekonomický jev, ale o to důležitější je rozumět tomu, co znamená, jak vzniká a co může přinést.
Není to jen slovo z učebnice nebo obávaný titulek v novinách – je to stav, který se může dotknout každého z nás, od cen v obchodech až po pracovní příležitosti. A i když se o ní obvykle mluví v souvislosti s krizí, není to konec světa.
Pokud se někdy znovu objeví ve zprávách slovo stagflace, snad už vás nevyděsí, ale spíš si řeknete: „Aha, to znám.“ A i kdyby bylo toto období náročnější, vězte, že i ekonomiky – stejně jako lidé – mají svou vnitřní sílu a schopnost růst. Všechno má svůj vývoj a žádná krize netrvá věčně.
Děkujeme, že jste s námi dočetli až sem. Přejeme vám, ať máte klid nejen ve své peněžence, ale i v duši. Ať vás zprávy nezahlcují, ale motivují k tomu, být zvídaví, vědomí a připraveni na to, co se děje ve světě i v našich obchodech.
Poznámka: Článek je převzatý (hostovský). Uvedená čísla a příklady v článku jsou zpracováním autora.
Autorka článku: Hanka Kryzánková, Copywriterka Poctiveseo.cz a majiteľka webu Gentledogs: Pozrite si prípadovú štúdiu, ako prácou s obsahom zvýšila návštevnosť svojho webu z 0 na 10 000 mesačne.
